Ahojky všichni!
Poslední dobou se mě dost lidí ptá, jestli učím ve školce když jsem už dostudovala a dost lidí se diví, proč říkám že neučím, když studuji. Strašně moc lidí si totiž myslí, že se studium s prací dá lehce skloubit dohromady, to ovšem ale neplatí pokud studujete na denní formě studia, tam byste totiž čas na práci učitelky opravdu nenašli.
Dostalo se mi i spousta otázek jako třeba: "A máš vůbec ráda děti?", "A ty to s těma děckama vydržíš? Vždyť jsou nehorázně otravní!", "Já tě nechápu...Tebe to fakt baví jo?", "Cože máš vystudované? A cože to chceš dělat? To je dobrej vtip! Ale teď mi vážně řekni co chceš dělat?", atd..
Prostě a jednoduše...ANO, nadevše miluju malé děti a díky této skutečnosti jsem šla studovat na střední pedagogickou školu, kde se můj vztah k dětem ještě více prohloubil a tak jsem neváhala a šla na vysokou pedagogickou školu, abych mohla s dětmi pracovat ve více směrech.
Jelikož jsem však přes léto zjistila, že mi dlouhodobě shází kontakt s dětmi, rozhodla jsem se hledat jakoukoliv možnost, jak se mezi děti alespoň na chvíli dostat.
(Jen aby zde nedošlo k nějakým mýlkám a dohadům o tom, jestli náhodou nejsem nějaký úchyl. Má mám zkrátka takovou povahu, kdy mi dělá velmi dobře obětovat se a rozdávat se druhým. Mám zkrátka radost, těší mě to a zahřeje mě to u srdíčka, když vidím, jak se ta děcká očička rozzáří, když se něco nového dozví nebo naučí a přitom je to baví.)
No a bez dalšího napínání...Našla jsem možnost, jak pracovat s dětmi...Dětské zájmové kroužky!
Ano, ano,...stala se ze mě lektorka zájmového kroužku, konkrétně keramiky (jak se to stalo a co vše jsem musela podstoupit se dočtete v dalším článku, který vyjde již brzy...). Prozradím vám, že jsem z toho prvně nebyla moc nadšená, ale po pár týdnech cítím, že je to dobře a děti mám moc a moc ráda, jsou to šikulky!
Ještě přiznám, že jsem chtěla zkusit dobrovolničit u nemocných dětí v nemocnicích, ale to je ještě pořád v jednání a bohužel nevím jak to dopadne. Dobrovolníkem se můžete stát v mnoha odvětvích. Já osobně jsem chtěla zkusit dobrovolničit na dětské onkologii nebo dětském oddělení celkově. Ale jak říkám, víc vám k tomuto bohužel říct nemůžu, protože dohoda s nemocnicemi a s organizacemi, které toto zjišťují je opravdu zdlouhavá, což mě trošku mrzí, ale bohužel to tak je.
Tímto článkem jsem vám chtěla říct, že mám opravdu neskutečně ráda děti a udělala bych cokoliv pro to, abych s nimi mohla být. Práce s nimi mě opravdu baví a naplňuje. Važme si jich, protože jsou to neobyčejná stvoření, která nám sice sem tam přináší starosti, ale hlavně (a co je nejdůležitější) radost! Protože jen děti se umí radovat skoro z ničeho, měli bychom se to od nich znovu naučit a někdy zkusit koukat na svět dětskýma nezkaženýma očima.
Na otázky typu "Proč máš ráda děti?" vždy odpovídám takto: "¨Protože jsou jedineční a při tom tak stejní. Koukají se na svět nezkaženýma očima a (ve více jak většině případů) vám nedokáží lhát bez toho, aniž by to na nich bylo znát. Jakmile si k nim jednou získáte přístup a důvěru, budou vám plně oddáni a přinesou vám ten největší požitek štěstí, který jen lze. Děti jsou naše budoucnost, ne peníze! Žádné dítě není zlé či zkažené, všechny dokáží být v tomto ohledu stejně milé a nic mě nedokáže potěšit víc, než když za mnou dítě dojde s prosbou o pomoc, jen tak si popovídat nebo mi oznámit, co se mu na dané práci líbí. Radost v dětských očích je ten největší poklad na světě, kterého si ale bohužel nedokážeme plně vážit, proto alespoň já si ho užívám plnými doušky."
vaše Lenka ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat